V pátek 27. června uplynulo 75 let od justiční vraždy Milady Horákové, právničky, národněsocialistická poslankyně a bojovnice za práva žen, která aktivně vystupovala proti komunistickému režimu. Po převratu v únoru 1948 se Milada Horáková stala nežádoucí osobou. V září 1949 byla zatčena, obviněna ze spiknutí a velezrady. V červnu následujícího roku byla v politickém procesu odsouzena k trestu smrti. Milost pro ni žádaly světové osobnosti, ona sama ji však odmítla. Horáková byla jedinou ženou, kterou komunistická justice nechala popravit z politických důvodů.

Milada Horáková je jednou z nejvýznamnějších osobností české moderní historie, zejména jako symbol odporu proti totalitním režimům a boje za lidská práva, demokracii a právní stát. Je trvalým symbolem odvahy, mravní integrity a boje za svobodu. Její život a smrt představují tragické důsledky totalitního násilí, ale také naději, že jednotlivci mohou čelit útlaku se ctí a beze strachu.

V Československu bylo od roku 1948 za politické trestné činy popraveno 248 osob, nejvíce v první půli padesátých let. Poslední hrdelní rozsudek byl vykonán v roce 1960. Řádově mnohokrát více obětí však zahynulo v důsledku zanedbané povinné péče v internačních táborech a v komunistických vězeních, další v zadržovací vazbě a při pokusu o překročení státních hranic.

Den popravy Milady Horákové, vykonané oběšením v areálu pražské pankrácké věznice, byl v České republice vyhlášen Dnem památky obětí komunistického režimu.

Autor: Viktor Sliva