Hvězdné nebe nad hlavou a dvě desítky předmětů rozprostřených před sebou – v takové situaci se na vrcholu rozhledny na soběšickém návrší Strom ocitl vždy jeden ze čtyř až pětičlenné skupiny studentů během soutěže, která proběhla v noci ze středy na čtvrtek v prostoru sídlišť a příměstských lesů na severním okraji Brna. Ostatní členové týmu mezitím u paty rozhledny vydávali při cvičení další z nikoliv bezedné zásoby sil. Soutěž studentů prvních ročníků FVL a FVT, jejíž inspirací je legendární hra Tmou!, má prověřit a doplnit praktické znalosti a dovednosti studentů v oblasti topografie, fyzické a zdravotní přípravy a dalších oblastí vojenského výcviku.
Soutěžící měli za úkol v co nejkratším časovém limitu za pomoci připravených nápověd a indicií překonat překážky na 16 stanovištích na přibližně 18,5 kilometrů dlouhé trase. Tu připravil tým pod vedením majora Luďka Raka z Katedry vševojskové taktiky s významnou účastí studentů třetího ročníku a především četaře Matyáše Falty. Třeťáci tak měli možnost vyzkoušet si své organizační schopnosti nejen při stanovení trasy a programu, ale 35 z nich také na jednotlivých stanovištích přímo v terénu. Výjimkou nebyli studenti, kteří se po průchodu posledního z 36 týmů přesouvali na následná stanoviště.
Průběh závodu vrcholil na třech návrších na pomezí čtvrtí Medlánky a Královo Pole, kde studenti měli za úkol provést se zakrytým zrakem rozborku a sborku pušky BREN, či najít a ošetřit zraněného. Jako na předchozích zastávkách i zde dostali po splnění úkolu pokyny pro přesun na další stanoviště. Na všechny, kteří tudy procházeli, nepochybně zapůsobila atmosféra návrší obklopených zářícími ostrovy města. Ovšem romantika záhy skončila, když studenti museli další instrukce s notnou dávkou přemáhání vyhledat v bednách naplněných nevábným biologickým materiálem. První týmy dorazily do cíle po sedmi a půl hodinách přesunu ještě před půlnocí, ty poslední o čtyři hodiny později.
„Na základě praktické přípravy jsem měl ze soutěže určité obavy, ale nakonec mě studenti mile překvapili jak z hlediska přístupu, tak prokázaných dovedností. Šlo o jeden z nejlepších dosavadních ročníků,“ shrnul průběh soutěže major Rak, který v servisním voze urazil mezi jednotlivými stanovišti vzdálenost 200 kilometrů.
Zbývá dodat, proč měli studenti na vrcholu soběšické rozhledny před sebou na jednu minutu rozloženy dvě desítky předmětů. Jejich úkolem bylo zapamatovat si co nejvíce z nich a v cíli je vyjmenovat. Ten nejlepší si jich v paměti zachoval sedmnáct.
Autor: Viktor Sliva s přispěním Adély Pokorné
