Mám potřebu dát tomu maximum. Tak popisuje svou životní filozofii, kterou v bohaté míře uplatnil při studiu na Univerzitě obrany, poručík Ing. Kryštof Harant, letošní nejlepší student Fakulty vojenského leadershipu na Univerzitě obrany, kterému se dostalo cti zastoupit všechny jeho kolegy z ročníku při slavnostním vyřazení absolventů. To se uskutečnilo ve čtvrtek 31. července a v jeho průběhu přiložil rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Jan Farlík Kryštofu Harantovi na rameno meč a slavnostně jej tak vyřadil ze studia na vojenské vysoké škole.
Nositel jména, které především u příslušníků střední a starší generace vyvolává souvislost s proslulou historickou postavou, nepochází z Polžic, ani z Bezdružic. Od narození žije v Mostě, kde vystudoval víceleté Podkrušnohorské gymnázium a v předposledním ročníku se na školním veletrhu vysokých škol dozvěděl o existenci Univerzity obrany. „Odmalička tíhnu k fyzické aktivitě a zjistil jsem, že na této škole je to podstatná součást výuky, což mě oslovilo. V posledním ročníku jsem se pak definitivně rozhodl, že to je ta správná cesta,“ popisuje poručík Harant rozhodnutí, které určilo jeho profesní dráhu.
Po nástupu na školu se Kryštof musel nejprve srovnat s tím, že kromě fyzických činností v poli je součástí studia ve značné míře i akademická část. „Z nabídky specializací mě nejvíce zaujalo dělostřelectvo s ohledem na to, jaké má na bojišti dopady a s jakými zbraňovými komplety operuje,“ vysvětluje poručík Harant svou volbu, v níž jej utvrdily informace získané od kolegů z vyšších ročníků: „Je to komplexní obor, na výsledku se podílí spousta podskupin, jako jsou jednotky koordinace palebné podpory, řízení palby, zabezpečení palby a další.“
Jako obtížnou součást studia popisuje Kryštof psaní diplomové práce, v níž se věnoval balistické přípravě dělostřeleckého oddílu a baterie. Chyběla mu totiž předchozí příprava na vytvoření díla takového rozsahu, protože jako student souvislého pětiletého programu nepsal bakalářskou práci. Nakonec se mu podařilo identifikovat určité nedostatky v rámci balistické přípravy a ty popsal i s ohledem na plánované přezbrojení dělostřelectva.
Svou potřebu fyzické aktivity naplňuje Kryštof sportem, ať už individuálně, či v kolektivních sportech, věnuje se také turistice. Relaxuje při čtení knih z oblasti fantasy.
Po skončení studia odchází poručík Harant na místo velitele čety řízení palby u dělostřeleckého pluku v Jincích. V plánu má usadit se na Příbramsku s přítelkyní, za níž dosud dojížděl do Liberce. Se svou životní filozofií má velkou naději, že se brzy dostane na svou vysněnou jednotku – baterii koordinace palebné podpory. K tomu potřebuje vystoupat v hodnostním žebříčku minimálně o jeden stupínek výše.
Autor: Viktor Sliva, foto: autor a osobní archiv Kryštofa Haranta
