Baltská vojenská konference se konala 23. – 24. března ve Vilniusu jakožto jedna z předních bezpečnostních a obranných konferencí v Litvě před hlavním summitem NATO. Ten se uskuteční 11. – 12. července právě ve Vilniusu a očekává se, že v jeho rámci bude předloženo smysluplné a efektivní rozhodnutí o kolektivní obraně. Konference se konala pod záštitou předsedkyně vlády Litevské republiky Ingridy Šimonytéová. Pro atraktivnost debaty se dodržuje pravidlo Chatham House Rule, což umožňuje svobodnou účast v debatě a sdílení objektivních, odborných myšlenek.
Spolu s dalšími studenty v rámci programu ERASMUS+ jsem dostal možnost konference se zúčastnit, protože litevská vojenská akademie je jedním z organizátorů akce. Sešli jsme se tu jak s vojenskými přidělenci členských států NATO, tak i s politiky. Měl jsem možnost mluvit i s českým vojenským přidělencem pro Litvu a Lotyšsko, který mi v průběhu přestávek dovysvětloval některé souvislosti ohledně současné situace. Na konferenci vystoupily i významné osobnosti jako například Mark Thomas Esper (v letech 2019-20 ministr obrany USA), již zmíněná litevská premiérka Šimonytéová, litevský ministr obrany Arvydas Anušauskas a další.
Není třeba vysvětlovat, o kterém bezpečnostím riziku se jednalo, celá konference byla věnována válce na Ukrajině. Pobaltské státy, tvořící pravé horní křídlo NATO, prošly krvavou historií v sevření bývalého Sovětské svazu, tudíž mají k současné válce osobnější vztah, než bychom si mohli představit. Sdílejí svou hranici s proruským státem, kterým je Bělorusko, a Litva má dokonce hranici přímo s Ruskem (Kaliningrad).
V průběhu konference jsem si poznamenal větu: ,,Vojenská síla je nezbytná jako výraz odstrašení a obrany, protože nevíme, co náš nepřítel udělá.” Z toho plyne, že by se mělo NATO posílit, což se mu daří. Jak již víme, od 4. dubna je jeho členským státem Finsko a o vstup usiluje Švédsko. To by pro NATO mělo obrovskou váhu. Diskuze dále poukázala na nezbytnou materiální pomoc Ukrajině, která je více než morální záležitostí. Přeci jen bojují i za nás…
Když bych to shrnul, konference pro mě byla jednou z nejzajímavějších akcí školy, které jsem se kdy zúčastnil. Musím přiznat, že celé dva dny sezení od rána do večera byly dost vyčerpávájící a výjimečně jsem sáhl i po kofeinovém boostru. Přinesla mi však mnohá uvědomění, jakým způsobem funguje NATO, přiblížilo mi to aktuální situaci. Po konferenci jsem v určitém ohledu změnil názor na některé věci, ale to je mým osobním zjištěním.
Autor: David Černý
