„Koncem loňského roku se mi ozvala rodina holčičky, které jsem kostní dřeň věnoval, s tím, že teď má naději na život. Už může dělat to, co ostatní děti, jíst, pít, hrát si a učit se chodit,“ popisuje příznivý výsledek svého dárcovského počinu rotný Adam Šácha, nastávající student pátého ročníku logistické specializace. O tom, že je potenciálním dárcem životadárné tkáně pro nemocné batole v některé z evropských zemí, se dozvěděl loni během výuky, podobně jako jeho kolega z vyššího ročníku. Následujícími testy jako nejvhodnější dárce prošel Adam. Vlastní odběr provedený v narkóze během hodinu trvajícího zákroku pak podstoupil v Plzni, následující den mohl odejít domů se dvěma malými stopami po vpichu speciální jehlou.

„Fakt, že někomu můžete zachránit život, je mnohem významnější, než nějaká obava z toho, že by vás to mohlo bolet,“ říká dnes s osobní zkušeností rotný Šácha. Během základního výcviku při nástupu na univerzitu se rozhodl vstoupit do dárcovského registru. Na rozdíl od některých svých kolegů, kteří tak neučinili kvůli obavám ze zákroku, popisovaného v médiích jako bolestivý. Tkáň Adamovi odebírali z pánevní kosti, několik dnů se cítil jako po naražení kostrče a poté vše pominulo. O dva týdny později již nastoupil na běžný výcvik.

Čin Adama Šáchy pro veřejnost i jeho okolí vyšel najevo až na počátku srpna po ceremoniálu pro dárce kostní dřeně v pražském Obecním domě, kde převzal ocenění z rukou herce Ondřeje Vetchého a biskupa Václava Malého a spolu s ostatními vyslechl zdravici prezidenta Petra Pavla. Poté se na rotného Šáchu obrátili jeho známí právě s dotazem na bolestivost zákroku. Těm mohl rodák ze severočeského Mostu na základě vlastní zkušenosti dodat kuráž, aby jej v dárcovství následovali. „Je to v pohodě,“ odpovídal na dotazy.

Autor: Viktor Sliva, foto: autor a archiv Adama Šáchy