Chladný vítr, mlha, mínus patnáct stupňů Celsia, ale také sluneční paprsky a obleva. To vše se dá zažít během kurzu v horském prostředí. Studenti Univerzity obrany vždy ve 4. ročníku absolvují Kurz zimního přežití, jehož úkolem je připravit jednotlivce na zimní horské podmínky, které nejsou pro vojáka zcela obvyklé.  

Studenti v rámci Kurzu zimního přežití trénovali přesuny v zimních podmínkách na sněžnicích nebo na skialpech. Zejména druhá ze zmíněných technik vyžaduje určitou zdatnost, což bylo pro některé studenty velkou výzvou. A to nejen pro ně, jelikož hned po prvním plánovaném přesunu se zdravotník rozhodně nenudil. Studenti tak získali zkušenost, že je důležité nepodcenit výběr kvalitních ponožek a také že není dobrý nápad navléknout si dvoje ponožky, když máte větší botu. Takové zkušenosti ale člověk nezíská, dokud tento špatný krok neudělá. „Každý umí běhat po ovále, ale nést batoh a jít do kopce, to už je něco jiného,” popsal situaci výstižně instruktor major Tomáš Novohradský. 

Pohyb v zimním horském terénu vyžaduje znalost prostředí. Studenti proto byli v rámci lavinového kurzu seznámeni se základy lavinového nebezpečí, přičemž si sami vyzkoušeli, jak může být lavina nebezpečná. Hlavním cílem kurzu bylo uvědomit si, že je důležité nepodceňovat žádnou zimní aktivitu v horském prostředí a být připraven na případnou první pomoc ohroženému.

Spolu s účastníky kurzu jsem si doslova na vlastní kůži zkusila, jaké to je být zasypán „lavinou”. Cítila jsem těžkost sněhu a mokro, nemohla jsem se hýbat. Nic jsem neviděla, kolem mě byla černá tma. Byla to velká bezmoc. Bojíte se dýchat, jelikož hrozí, že nebudete mít za chvíli dostatek kyslíku. Slyšíte hlasy nad vámi, ale váš hlas nikdo neslyší. Ještě, že jsem mohla dát znamení zapíchnutou sondou, že už nemůžu. Potom mě ihned studenti vyhrabali. V reálné situaci má člověk zasypaný lavinou 90% šanci na přežití, pokud záchrana přijde do 15 minut.

Studenti si vyzkoušeli i transport raněného, a to pomocí nosítek, které si s využitím lana upevnili co nejvhodněji pro snadnou manipulaci. Tato činnost vyžadovala značnou kooperaci. Týmovost byla důležitá nejen v průběhu přesunů, ale také během stavění přístřešků pro přenocování. Být v partě kamarádů, společně se zasmát, pomáhat si, to je jeden z důležitých aspektů přežití.

Jak obtížné je zimní přežití, se ukázalo po první noci venku. Zbudovat si záhrab, postavit  přístřešek, přečkat noc v mrazivých podmínkách. Vše sbalit a ráno vyrazit na plánovaný přesun. Mokro a únava. Jaké měla pocity jedna z absolventek kurzu?  „Dalo se to, ale nejhorší je, že máme mokré spacáky a teď je s sebou musíme sbalené táhnout, takže jsem zvědavá na druhou noc venku”. Její kolega byl naopak s přespáním celkem spokojený: „Byla šílená zima, ale já mám dobrý spacák. Vyspal jsem se líp, než předešlé noci (smích).” 

V rámci Kurzu zimního přežití studenti měli možnost seznámit se s horským prostředím, které je velmi nevyzpytatelné a proměnlivé. Důležité je tedy hory nepodcenit a být připraven na vše. 

Autor: Anna Černá