Michal Kubal a David Miřejovský. Dva reportéři České televize, jejichž zprávy z válečného dění na Ukrajině mohou vidět diváci nejen české veřejnoprávní stanice, ale také desítek zpravodajských kanálů prakticky celého světa. V případě Michala Kubala můžeme totéž říct i o konfliktech v Afghánistánu, Iráku či Sýrii. V úterý odpoledne se oba muži spolu s ředitelem zpravodajství a sportu ČT Zdeňkem Šámalem podělili o své zkušenosti z oblasti válečného zpravodajství přímo na půdě Univerzity obrany.
David Miřejovský jako zpravodaj dříve působil jak v Rusku, tak Spojených státech. Na ukázce své reportáže z října loňského roku, kterou 77 zahraničních televizních stanic odvysílalo 964 krát, vysvětlil způsob, jakým vznikají reportáže z rusko–ukrajinské fronty a zdůraznil přitom fakt, že ČT na Ukrajině působí dlouhodobě a díky tomu zde má vytvořenu širokou síť kontaktů a spolupracovníků. „Dostat se k dělostřelcům, to jsme domlouvali tři měsíce. Byli jsme tam první, po nás dorazila CNN, ale nedostali se tak blízko, protože neměli takové kontakty jako my,“ popsal David Miřejovský okolnosti vzniku zmíněné reportáže z okolí Mikolajeva.
Michal Kubal hovořil o zpravodajství ČT a o válečném zpravodajství obecně. Aspekty působení reportéra během válečných konfliktů prezentoval například na spojenecké invazi v Iráku v roce 2003, kterou prožil přímo v Bagdádu v hotelu Palestina, kam byli tehdy soustředěni zahraniční novináři. Ti se rozhodli setrvat na místě až do dobytí města. „Pak přichází ten den, ta chvíle, kdy se k vám blíží invazní armáda a přes vás se přežene fronta,“ popisoval Michal Kubal tehdejší dění a doložil ho autentickými záběry svržení sochy Saddáma Husajna, jež se stalo symbolem porážky iráckého režimu.
Pracovníci České televize pak nejen odpovídali na vznesené dotazy, ale měli také příležitost osobně se setkat s odborníky Univerzity obrany, kteří zasvěcenými informacemi přispívají do zpravodajských pořadů.
Autor: Viktor Sliva
