<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Výcvik-praxe &#8211; unob</title>
	<atom:link href="https://unob.cz/tag/vycvik-praxe/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://unob.cz</link>
	<description>Univerzita obrany</description>
	<lastBuildDate>Tue, 08 Apr 2025 11:07:05 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=6.9.4</generator>

<image>
	<url>https://unob.cz/wp-content/uploads/2022/06/Favico_UO.png</url>
	<title>Výcvik-praxe &#8211; unob</title>
	<link>https://unob.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>S robotem v poli</title>
		<link>https://unob.cz/s-robotem-v-poli/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[redaktor]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 01 Apr 2025 06:40:02 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[• Fakulta vojenského leadershipu]]></category>
		<category><![CDATA[• Univerzita obrany]]></category>
		<category><![CDATA[Výcvik-praxe]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://unob.cz/s-robotem-v-poli/</guid>

					<description><![CDATA[Na studenty, kteří se v&#160;průběhu března účastnili letošní zimní Přípravy v&#160;poli, čekal při plnění zadaných úkolů neobvyklý společník. Jednalo se o bezosádkové pozemní vozidlo (Unmanned ground vehicle, UGV), které je v&#160;současné době vyvíjeno na Katedře vševojskové taktiky K-110, a to především jako funkční demonstrátor bojového prostředku. V&#160;rámci polní přípravy studentů byla v&#160;úvodní fázi testována možnost zapojení vozidla označovaného jako KzR (kolový zbraňový robot) do sestavy jednotky, možnost řízení operátorem, ale především schopnost vedení střelby. V současné době je zbraňová stanice konstruována pro lafetaci ÚP CZ 805 BREN, která má uváděný účinný dostřel do 500 metrů. Stroj má nosnost 200 kilogramů a po menší úpravě je schopen transportovat zraněného vojáka nebo náklad. „Spolu s&#160;technickými záležitostmi, jako je například průchodnost terénem či výdrž, jsme řešili hlavně samotný princip uplatnění tohoto zařízení v&#160;rámci sestavy jednotky, třeba schopnost velitele zkoordinovat pohyb a činnost stroje s&#160;působením vojáků,“ vysvětluje podstatu testování podplukovník Jan Hrdinka, který projekt uskutečňuje v&#160;rámci své disertační práce, a to ve spolupráci s&#160;podplukovníky Markem Ambrožem a Luďkem Rakem a plukovníkem gšt. Pavlem Zahradníčkem. Po zpracování a vyhodnocení získaných poznatků proběhne další testování pracovního kompletu během letního semestru, tentokrát ovšem již v&#160;rámci vyššího celku. Autor: Viktor Sliva, foto: Anna Černá]]></description>
		
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Studijní pobyt v Itibu</title>
		<link>https://unob.cz/studijni-pobyt-v-itibu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[redaktor]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 31 Mar 2025 11:03:15 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[• Univerzita obrany]]></category>
		<category><![CDATA[• Vojenská lékařská fakulta]]></category>
		<category><![CDATA[Výcvik-praxe]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://unob.cz/studijni-pobyt-v-itibu/</guid>

					<description><![CDATA[Na začátku letošního roku proběhla měsíční stáž studentů Vojenské lékařské fakulty v&#160;rámci českého projektu Itibo pod záštitou humanitární organizace ADRA, o.p.s. Celkem tři studenti VLF UO se od 3. ledna do 3. února zúčastnili studentské stáže, mimojiné také v&#160;rámci programu ERASMUS+. Celý projekt je zaměřen na poskytování zdravotní péče, dále pak na zvyšování kvality zdravotnické péče a edukace zdravotnického personálu v jihozápadní Keni. Ve vesnici Itibo bylo vybudováno malé zdravotnické zařízení, které ročně ošetří kolem 9 tisíc pacientů. Toto zdravotnické zařízení je na místní poměry vysoce kvalitní, nabízí základní laboratoř. Stáže v Itibu navíc studentům nabízejí cenné zkušenosti s poskytováním péče v&#160;rozvojových oblastech a omezených podmínkách, tedy s omezenými zásobami a druhy léků, menší dostupností diagnostického vybavení a samozřejmě malým prostorem pro komplexnější ošetření pacientů. To&#160;studentům umožňuje rozvíjet schopnosti praktického využití teoretických poznatků získaných během studia, především v&#160;kontextu jejich budoucího působení v&#160;rolích vojenských lékařů a&#160;záchranářů. Takto získaná praktická zkušenost stuenty následně velmi dobře vybaví do praxe. Na základě&#160;spolupráce s českými lékaři a lékařskými fakultami se do činnosti zdravotnického zařízení v Itibo zapojuje množství&#160;lékařů&#160;či mediků&#160;z České&#160;republiky. Ti do Keni cestují v rámci pravidelných rotací, což mimo jiné zvyšuje prestiž vysílajících organizaci, jelikož humanitární aktivity jsou vnímány veřejností pozitivně. Nabyté zkušenosti jsou zvláště cenné pro vojenské lékaře a záchranáře, jelikož poskytování zdravotní péče v&#160;krizových situacích je náročné simulovat při jejich odborných stážích na&#160;pracovišti fakultních nemocnic. Kromě toho pobyt v Keni dává studentům možnost nahlédnout do jiného kulturního prostředí a pracovat ve spolupráci s místním personálem, což je klíčové pro rozvoj dobrých mezilidských a profesních dovedností. Letošní zkušenosti v&#160;rámci projektu Itibo během svého pobytu načerpali nadporučík Bc. Ing. Jiří Néma, nadrotmistr Jan Motka a četařka Barbora Patočková, z&#160;jejíhož deníku pocházejí následující poznámky. Na měsíc do Itiba aneb jak se (ne)plánovaně zamilovat do Keni Měli jsme odletět z Prahy s jasným cílem: dostat se co nejdřív do Nairobi a následně do malé keňské vesnice Itibo, kde nás čekala humanitární stáž. Jenže naše cestování získalo dramatický nádech už při prvních krocích na letišti. Nepříjemné zpoždění, boj s časem na přestup a&#160;nemožné fronty v Istanbulu nás nakonec „uvěznily“ na noc v luxusním hotelu, kam jsme neplánovaně putovali přes asijskou část Turecka. Přestože jsme se klepali strachem, zda jsme nesedli do špatného minibusu a jestli nás náhodou neunesou, v hlavě už jsme měli jedinou myšlenku: „Hlavně ať se konečně dostaneme do Afriky!“ První nadechnutí afrického vzduchu Když jsme nad ránem konečně přistáli v Nairobi, radovali jsme se jako malé děti. Vyzvedli jsme všechny kufry a mířili přes odbavení v&#160;maličké hale letiště. Jeden kufr měl nakreslený křídou kříž – magické označení, určeno k&#160;prohlídce! Byl to zrovna kufr s&#160;některými léky a&#160;hlavně satelitem, který nám měl zajistit spojení s&#160;lékaři v Česku. Po dlouhých diskusích ohledně výše cla za provážený materiál se nám podařilo pracovníky letiště utavit tak moc, že nás raději pustili. Po vystoupení z&#160;letištní haly na nás dýchla pravá, živá Afrika. Stovky lidí přecházejících silnici, motorky kličkující mezi auty a všudypřítomné střídání chaosu a radosti. Vzduch voněl jinak, noc byla chladnější, než jsme čekali, ale první ráno v Africe nás přivítalo úsměvem místních. Cesta do Itiba Cesta z&#160;Nairobi do Itiba je dlouhá přibližně 300 kilometrů, ale naší ambulancí a s&#160;ohledem na stav místních cest je to trasa na 6-8 hodin jízdy. Měli jsme tedy jednodenní zastávku u jezera Naivasha. Všude se nás drželo to známé „Jambo!“ a neodbytní prodejci šperků, ovoce či suvenýrů. Když jsme po dlouhých hodinách jízdy konečně dorazili do Itiba, připadali jsme si, jako kdybychom tu byli rockové hvězdy. Vesnice nás vítala spontánním jásotem, děti běhaly kolem auta, starší lidé mávali a usmívali se. Připadali jsme si, že jsme došli na konec světa. A&#160;přitom jsme byli v místě, kde právě tihle lidé žili své každodenní životy. „Nemocnice“ Itibo Slovo „nemocnice“ v nás zprvu evokovalo klasickou budovu plnou ambulancí a sterilních sálů. V Itibu je to ale spíš několik menších domečků, prostory pro pacienty, sálky, kde se řeší všechno od běžných poranění po porody, a malá JIP. Přitom je tu minimum personálu a pár českých dobrovolníků, co sem jezdí na turnusy. Veškeré vybavení – od rentgenu až po polní lůžka – sem přivezli dobří lidé, které sem zlákal tvůrce projektu Aleš Bárta, který tu nechal kus srdce a&#160;20 let poctivé práce. Naše výprava se skládala ze záchranářů, lékařů i studentů, kteří byli připraveni pomáhat za každých okolností. První ranní služba nás hodila do reality: pacient podchlazený ze studny, zlomená pata, trombóza a k tomu nečekaný porod, u něhož nechyběly bizarní momenty jako rodička chodící polonahá po dvorku s cévkou. V Itibu se neptáte „Proč?“, ale „Jak můžeme pomoci?“ – a hned jdete na věc. S novými životy přichází naděje (ale i bolest) Právě porody se staly nejsilnějšími momenty. Zjistili jsme, že tu novorozenci často bojují o&#160;život hned po narození. Na vlastní oči jsem viděla, jak dokáže nevyzpytatelné africké klima, nedostatek léků či chybějící vybavení ohrozit i běžný porod. O to větší radost nastala, když se povedlo přivést na svět zdravého chlapečka nebo holčičku – s černými vlásky a nádhernýma očima, které se zvědavě rozhlížely po téhle cizí planetě. Bohužel se v Itibu setkáte i s momenty, které vám do konce života zůstanou vryté pod kůži. Třeba když se objevil chlapec otrávený nebezpečným nápojem „Čanga“ a před očima nám vyhasínal, i když jsme se snažili ze všech sil. Ten pocit bezmoci, kdy vám chybí přístroje, peníze na specializovanou péči a jste odkázaní jen na vlastní ruce. Poprvé jsem pochopila, co znamená „přírodu nezastavíš“. Všední (ne)všednost – voda, elektřina a avokáda Běžné fungování tu nebylo zdaleka tak jednoduché. Tekoucí voda se stala luxusem. Často nešla elektřina, a to zrovna ve chvíli, kdy jsme ambuvakem dodávali kyslík někomu, kdo bojoval o život. Pohodlí v podobě teplé sprchy? Jednou za týden a ještě k tomu s vyplazeným jazykem od radosti. A jídlo? Tvořili jsme kulinářská kouzla z avokád (v Keni za pár korun, u nás by stály majlant), banánů, rajčat a zásob z neustále prořídlých regálů v tamní „samoobsluze“. Naučilo nás to vážit si i obyčejného chleba (který jsme si také pekli sami). Dny všední i slavnostní Každá sobota znamenala]]></description>
		
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Příprava v poli</title>
		<link>https://unob.cz/priprava-v-poli/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[redaktor]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 27 Mar 2025 12:14:38 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[• Univerzita obrany]]></category>
		<category><![CDATA[Výcvik-praxe]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://unob.cz/priprava-v-poli/</guid>

					<description><![CDATA[Celou škálu klimatických podmínek od těch zimních na sněhu a s teplotami klesajícími k -16 oC až po téměř jarní slunečné dny, kdy rtuť teploměru stoupala až na 12 stupňům na nulou, to vše zažili účastníci letošní Přípravy v&#160;poli, která v&#160;újezdu Březina proběhla ve dnech 17. února – 16. března. Tradičně se na ní potkávají studenti 1. – 3. ročníku brněnských fakult. Zatímco prváci zdokonalují a upevňují znalosti, návyky a praktické dovednosti získané v základní přípravě jednotlivce, třeťáci se jednak učí vést a hodnotit své mladší kolegy na úrovni družstva a čety přímo v&#160;poli, někteří z&#160;nich pak vykonávají i odborné štábní činnosti v&#160;TOC. Letošní Příprava v poli přinesla jejím účastníkům novou zkušenost – stavění ubytovacích stanů. Ty Univerzita obrany pořídila, aby rozšířila potřebné zázemí srubového tábora a zbavila se v tomto ohledu závislosti na jiných složkách AČR. Dovednosti a znalosti získané během výcviku v rámci taktické, střelecké, topografické, zdravotní, ženijní, průzkumné a spojovací přípravy uplatňují studenti v&#160;průběhu závěrečné komplexní polní přípravy. „Dostali jsme body, kterými máme projít, prostory, kterým se naopak máme vyhnout a cestou jsme plnili úkoly,“ popisuje průběh dvoudenního přesunu četařka Karolína Škrabalová, která zpětně docenila kvalitní zbudování nočního přístřešku. Nad ránem o půl páté se totiž spustil hustý déšť, který pak provázel studenty po velkou část dne. „Já mám raději činnosti v&#160;lese, jenže pak člověk sedne za počítač a vidí všechny ty procesy, které pro jednu četu, která je tam venku, je třeba provádět. A to otevře pohled na celkovou komplexnost výcviku,“ popisuje svou zkušenost s&#160;působením v&#160;TOC četař Petr Holec. Jeho úkolem bylo koordinovat tok dat, který vyústil v&#160;Daily Brief – každodenní souhrn informací za uplynulý den a výhled na den následující. Polního výcviku se letos celkově zúčastnilo více jak 700 vojáků, z toho 290, 203 a 150 studentů prvních tří ročníků a 64 příslušníků stálého stavu z UO Brno a podpůrných vojenských útvarů a zařízení. Technika najezdila více než 19 000 km, spotřebovalo se více než 200 000 kusů cvičné munice a odebráno bylo více jak 20 000 porcí stravy.&#160; Autor: Viktor Sliva z&#160;podkladů Anny Černé, foto: Petr Kolomazník a Anna Černá]]></description>
		
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Kurz zimní přežití </title>
		<link>https://unob.cz/kurz-zimni-preziti/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[redaktor]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 05 Mar 2025 07:34:47 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[• Univerzita obrany]]></category>
		<category><![CDATA[Výcvik-praxe]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://unob.cz/kurz-zimni-preziti/</guid>

					<description><![CDATA[Chladný vítr, mlha, mínus patnáct stupňů Celsia, ale také sluneční paprsky a obleva. To vše se dá zažít během kurzu v horském prostředí. Studenti Univerzity obrany vždy ve 4. ročníku absolvují Kurz zimního přežití, jehož úkolem je připravit jednotlivce na zimní horské podmínky, které nejsou pro vojáka zcela obvyklé.&#160;&#160; Studenti v rámci Kurzu zimního přežití trénovali přesuny v zimních podmínkách na sněžnicích nebo na skialpech. Zejména druhá ze zmíněných technik vyžaduje určitou zdatnost, což bylo pro některé studenty velkou výzvou. A to nejen pro ně, jelikož hned po prvním plánovaném přesunu se zdravotník rozhodně nenudil. Studenti tak získali zkušenost, že je důležité nepodcenit výběr kvalitních ponožek a také že není dobrý nápad navléknout si dvoje ponožky, když máte větší botu. Takové zkušenosti ale člověk nezíská, dokud tento špatný krok neudělá. „Každý umí běhat po ovále, ale nést batoh a jít do kopce, to už je něco jiného,” popsal situaci výstižně instruktor major Tomáš Novohradský.&#160; Pohyb v zimním horském terénu vyžaduje znalost prostředí. Studenti proto byli v rámci lavinového kurzu seznámeni se základy lavinového nebezpečí, přičemž si sami vyzkoušeli, jak může být lavina nebezpečná. Hlavním cílem kurzu bylo uvědomit si, že je důležité nepodceňovat žádnou zimní aktivitu v horském prostředí a být připraven na případnou první pomoc ohroženému. Spolu s účastníky kurzu jsem si doslova na vlastní kůži zkusila, jaké to je být zasypán „lavinou”. Cítila jsem těžkost sněhu a mokro, nemohla jsem se hýbat. Nic jsem neviděla, kolem mě byla černá tma. Byla to velká bezmoc. Bojíte se dýchat, jelikož hrozí, že nebudete mít za chvíli dostatek kyslíku. Slyšíte hlasy nad vámi, ale váš hlas nikdo neslyší. Ještě, že jsem mohla dát znamení zapíchnutou sondou, že už nemůžu. Potom mě ihned studenti vyhrabali. V&#160;reálné situaci má člověk zasypaný lavinou 90% šanci na přežití, pokud záchrana přijde do 15 minut. Studenti si vyzkoušeli i transport raněného, a to pomocí nosítek, které si s využitím lana upevnili co nejvhodněji pro snadnou manipulaci. Tato činnost vyžadovala značnou kooperaci. Týmovost byla důležitá nejen v průběhu přesunů, ale také během stavění přístřešků pro přenocování. Být v partě kamarádů, společně se zasmát, pomáhat si, to je jeden z&#160;důležitých aspektů přežití. Jak obtížné je zimní přežití, se ukázalo po první noci venku. Zbudovat si záhrab, postavit&#160; přístřešek, přečkat noc v mrazivých podmínkách. Vše sbalit a ráno vyrazit na plánovaný přesun. Mokro a únava. Jaké měla pocity jedna z absolventek kurzu?&#160; „Dalo se to, ale nejhorší je, že máme mokré spacáky a teď je s sebou musíme sbalené táhnout, takže jsem zvědavá na druhou noc venku”. Její kolega byl naopak s přespáním celkem spokojený: „Byla šílená zima, ale já mám dobrý spacák. Vyspal jsem se líp, než předešlé noci (smích).”&#160; V rámci Kurzu zimního přežití studenti měli možnost seznámit se s horským prostředím, které je velmi nevyzpytatelné a proměnlivé. Důležité je tedy hory nepodcenit a být připraven na vše.&#160; Autor: Anna Černá]]></description>
		
		
		
			</item>
		<item>
		<title>„Dopraváci“ řídili dopravu v brněnských ulicích</title>
		<link>https://unob.cz/dopravaci-ridili-dopravu-v-brnenskych-ulicich/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[redaktor]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 20 Feb 2025 09:52:26 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[• Fakulta vojenského leadershipu]]></category>
		<category><![CDATA[• Univerzita obrany]]></category>
		<category><![CDATA[Výcvik-praxe]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://unob.cz/dopravaci-ridili-dopravu-v-brnenskych-ulicich/</guid>

					<description><![CDATA[Brněnské ulice se staly učebnou pro studenty Univerzity obrany &#8211; „dopraváky“. Ti se v&#160;rámci kurzu Vojenské pořádkové služby aktivně zapojili do řízení dopravy a na vlastní kůži si vyzkoušeli, jaké je to řídit hustou dopravu v&#160;brněnských ulicích. Příslušníci kurzu Vojenské pořádkové služby jsou oprávněni řídit provoz na pozemních komunikacích. Jejich velitelé je tak následně mohou využívat jako průzkumný prvek, který umí získat a zpracovat důležité informace, nezbytné při plánování přesunu. Jsou ale také schopni vytyčovat a vyznačovat komunikace pomocí dopravních značek a v neposlední řadě lze absolventy kurzu Vojenské pořádkové služby využít k navádění a usměrňování techniky, zejména při tankování a parkování většího počtu vozidel, při pohybu v omezeném prostoru nebo při železničních nakládkách v rámci vojenských cvičení. Kurz byl zaměřen jak na teoretické základy vojenské pořádkové služby, tak na praktické nácviky. Studenti se seznámili s širokým spektrem povinností a úkolů, které na policisty čekají, a museli prokázat znalosti dopravních předpisů. Zvláštní pozornost však byla věnována dopravnímu řízení. Studenti si vyzkoušeli, jaké to je řídit dopravu v rušných brněnských ulicích. Pod vedením zkušených instruktorů praporčíka Přemysla Kulíška z&#160;Velitelství výcviku-Vojenské akademie ve Vyškově a nadporučíka Patrika Salače z Regionálního střediska vojenské dopravy v Plzni se naučili správně signalizovat, zřizovat dopravní značení a řešit nečekané situace, např. když je křižovatka s&#160;řízeným provozem nefunkční a nahrazena křižovatkou řízenou příslušníkem vojenské pořádkové služby. „Kurz byl pro nás velmi přínosný,“ uvedla rotná Klára Procházková a doplnila vysvětlení: „Získali jsme cenné zkušenosti, které nám v budoucnu určitě pomohou při organizaci vojenských přesunů nejen českých vojáků, ale i zahraničních armád projíždějících přes naše území v&#160;rámci mezinárodních cvičení. Nejvíce mě překvapilo, kolik zodpovědnosti a soustředění řízení dopravy vyžaduje.“ Další ze studentů, rotný Marek Mráz dodal: „Bylo to skvělé zpestření studia. Teorie, kterou slyšíme na učebnách, jsme si mohli vyzkoušet v reálném prostředí. Jsem rád, že jsme měli možnost spolupracovat s profesionály z&#160;Policie ČR, ale i budoucími kolegy z vojenské dopravy nebo Velitelství výcviku-Vojenské akademie ve Vyškově“. Řízení dopravy je podmínkách hustého provozu brněnské křižovatky ulice Merhautova a Provazníkova byl nelehký úkol, ale studenti „dopraváci“ si s&#160;touto stresovou situací, při které se museli pohybovat mezi šalinami, nákladními automobily, autobusy MHD a&#160;dalšími účastníky silničního provozu, dokázali poradit, a prokázali tak svou připravenost pro budoucí vojenskou praxi. Účast na kurzu Vojenské pořádkové služby tak byla pro studenty Univerzity obrany neocenitelnou zkušeností a získané znalosti a dovednosti jim určitě pomohou při budoucím výkonu služby a přispějí k jejich profesnímu růstu. Velmi děkujeme příslušníkům Střediska vojenské dopravy Plzeň a Velitelství výcviku-Vojenské akademie ve Vyškově za spolupráci při organizaci tohoto kurzu, zejména pak možnost zapojit jejich odborníky z&#160;praxe do výuky studentů, a sdílet tak s&#160;nimi bohaté zkušenosti související s&#160;organizováním a řízením dopravy. Autor: Hana Malachová]]></description>
		
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
